Prosinec 2010, Příbram
Jak se staví sen – Velká rošáda
Měli jsme za sebou úspěšný rockerský díl a vánoce klepali na dveře. Nikdo z designérů se nechtěl v čase vrcholícího adventu ujmout natáčení, ale my jsme si řekli, proč ještě někomu neudělat radost přímo pod stromeček? Loterie nám přihrála starší dvojici z Příbrami. Vlastně šlo o maminku se synem. Bydleli spolu v maličkém bytě, kde každý obýval jednu místnost a stísněná kuchyně sloužila jako obývák. Bylo jasné, že je potřeba zvýšit standard bytu úpravou dispozice z 2+1 na 3+kk, a zároveň přinést klidný design interiéru srozumitelný i pro seniora.
Udělali jsme vlastně takovou rošádu místností.
Nepřehlédněte: Obývák pro muzikanta – 6. díl Příběhu snu (Jak se staví sen)
Rozhodli jsme se z pokoje maminky udělat hlavní obytnou místnost s kuchyní. Ze staré kuchyně pak její ložničku. Z chodby ke kuchyni komoru na pračku a původní komoru připojit k novému obýváku. Snadné že? Vždyť na to máme skoro čtyři dny! Nejtěžší bylo protáhnout rozvody plynu, vody a odpadu z původního jádra až do obýváku. V obytné místnosti byli tři důležité designové prvky interiéru. Falešný krb, velká knihovna s televizí přes celou stěnu a dělící prvek s úložným prostorem mezi sedačkou a jídelnou. Vše bylo zhotoveno truhlářem na míru. Kuchyň tradičně dodala firma Oresi. Vybrali jsme klidný moderní design ořechových korpusů s vanilkovými dvířky. V barvách máme jasno. Farrow & Ball jako vždy. Klidný domácí tón olivově zelené doplnila pergamenová tapeta s jemným rostlinným dekorem. Hlavní parádu tentokráte udělali ale nádherné těžké barevné závěsy s příměsí hedvábí. Ložnička v původní kuchyni byla skromná. Jedna postel, nástěnná lampa na čtení, prádelník a police na knihy. I toto je pro generaci pamatující „zlé časy“ luxus, který v mládí nezažili. Totiž mít celou jednu místnost jen pro sebe. Zatímco obývák byl olivově zelený s ořechovým nábytkem, ložničce vládla starorůžová barva na stěnách. Obě místnosti propojuje vizuálně i materiálově shodný smetanově bílý strop a ořechová podlaha. Veškerý nábytek byl z dostupných produktů řetězce na Zličíně. Dekorace jsme použili původní rodinné.
Měli jsme i dva veselé momenty. Petr hodil po režisérovi kladivo. A pubertální vnučka, která se zničehonic objevila na místě v den předání, si vyložila naši rošádu hysterickým záchvatem do kamery jako ničení atributů jejího dětství. Když se k tomu poslední den přidalo slušné nachlazení a dozvuk včerejší půlnoční večeře v restauraci Lukoil, byl to skvělý začátek vánoc.
Galerii obrázků naleznete na našich stránkách. Seznam použitých prvků a materiálů ZDE.
