…, začátek interaktivních workshopů
Navrhovali jsme tak, jak nás to učili ve škole. Přečetli si zadání, sedli k čistému papíru a začali vymýšlet nesmysly. Bez kontaktu s realitou jsme vytvářeli varianty, které jsme pak hlava nehlava tlačili do klientů. Úspěšnost tragická. Frustraci jsme si se spolužáky léčili u vína ohnivými řečmi o nepochopení našich velkých myšlenek.
Jednou jsme to fakt přehnali a zapomněli na schůzku. Klienti se usadili ke stolu. Cítila jsem kapičku potu, jak mi stéká po zádech. Nemáme fakt vůbec nic! No to je trapas….. Bude to na mě, Petr tohle bytostně nesnáší. Raději vymyslí dům z fleku, než aby se trápil vymýšlením neomluvitelné omluvy.
A tak to udělal!
Mihl se prázdný userface modelovacího programu, vložit katastrální mapu, foto okolí pro iluzi výhledu, vytvořit plochu. Minuta pryč. První stěna, druhá, garáž, sklo, kámen, druhé patro. Průhledy z interiéru do okolí. Z dálky slyším, jak klidným hlasem plynule popisuje, co dělá. Klienti jsou vtaženi do děje. Spontánně komentují velikosti i počet místností, míru prosklení, tvar střechy.
„ Tenhle způsob práce si musíte nechat patentovat! Jsem tu dvě hodiny a už vím, jak velká sedačka se mi do domu vejde a kam z ní budu koukat. Skvělá příprava!“ Odešli po čtyřech hodinách s vizualizací domu. Rychlost, efektivita, totální vyčerpání, ale absolutní jistota o správnosti konceptu.
Navíc vznikla unikátní architektura založená na úzkém propojení interiéru s exteriérem i okolní přírodou.
Od té doby jsme interaktivní workshop doplnili o kvalitní přípravu a přesné fáze „výroby“ myšlenek. Ale to hlavní, schopnost vymyslet řešení přímo na místě v komunikaci s klientem i okamžitý výstup, zůstalo.
Děkujeme pane Šmíde!
